Uplynulo více než deset let. Rozhněvané filipiky, zaznívající z Moskvy na adresu Washingtonu v souvislosti s jeho jednostranným odstoupením od Smlouvy o likvidaci střel středního a nižšího doletu (INF), místy téměř doslovně opakují rétoriku z roku 2007. Až počátkem prvního desetiletí tohoto století byly důsledky jednostranného odstoupení USA od smlouvy o PRO centrem geopolitického konfliktu. A nyní již jiné republikánské administrativě v Bílém domě kategoricky nevyhovuje smlouva INF, pro kterou se náhle chystá místo na smetišti dějin. 

Na pozadí obvyklého uvažování o nebezpečí unipolárního světa, o podkopávání základů mezinárodní bezpečnosti a strategické stability, a zrcadlových reakcích Moskvy se Evropa opět nachází mezi kladivem a kovadlinou. 

Vzniká pocit, že se nic ve světě nezměnilo a že Mnichov stále přešlapuje na místě. 

Dnešní krize ve vztazích mezi Ruskem a Západem je však při veškeré vnější podobnosti s rokem 2007 krizí kvalitativně odlišného rozsahu. Je systémová a mnohem hlubší. 

Jaké jsou její charakteristické zvláštnosti? 

Za prvé, jak je nyní jasné, dna ve vztazích mezi Ruskem a Západem tehdy nebylo dosaženo. Vzhledem k tomu, co se dnes děje, nikdo nebude mít odvahu odpovědět na otázku, zda má tato krize vůbec dno. A bude možné v určitém okamžiku, když se odrazíme ode dna, začít se pohybovat nahoru - vynořovat se společně a nepokoušet se topit se navzájem? 

Za druhé, k dnešku přestal existovat samotný mechanismus mezinárodního dialogu, který tehdy, i když s neuvěřitelným skřípotem, ale stále ještě se pokoušel protáčet svá ozubená kolečka. Nazlobený projev Vladimíra Putina v Mnichově byl adresován, i když problematickým, ale stále ještě ruským partnerům v G8 - předním západním mocnostem. Předpokládal diskusi, dialog - byť tvrdý, břitký. 

Dnes se ohledně dialogu mezi Ruskem a Západem už nikdo nevzrušuje - všichni chápou, že není možný. Proto je z principu druhý mnichovský projev Vladimíra Putina nemožný: komu, co a o čem by říkal, aby byl uslyšen, a nejen mlátil na pódiu Chruščovovou botou? 

Ukazuje se, že Mnichovská konference se sama o sobě přežila: konference se koná, ale diskuse už není. Po projevu prezidenta Putina si Mnichov nevšiml, jak v určitém okamžiku sám ztratil řeč, změnil se ve statistu, který pasivně sleduje zhroucení poválečného světového uspořádání. Bezpečnost přestala být všeobecně uznávaným smysluplným pojmem a stala se pouhým obratem v řeči. 

Ve sporu mezi pesimistou a optimistou zvítězil optimista.

Zdroj: nr.cz