K oxidačnímu stresu dochází v organismech normálně v rámci látkové výměny a okysličování. Jako vedlejší produkt okysličování vznikají volné radikály, které obsahují volné elektrony, kvůli kterým si volné radikály vytrhávají elektrony z jiných sloučenin a tím poškozují buňky našeho organismu - jejich povrchové membrány i vnitrobuněčné struktury, včetně buněčných jader. To může vést k mutacím i smrti buněk. Mutace v buňce přitom vždy znamenají nebezpečí vzniku rakoviny. Škodám, které by v organismu mohl vyvolat oxidační stres normálně brání antioxidanty, které jsou přijímány v potravě a jejichž molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů. Za normálních okolností se tedy zdravý organismus s oxidačním stresem dokáže sám vyrovnat. Vývoj komunikačních technologií ale vyvolává dost silné pochybnosti o tom, jestli žijeme i nadále v „normálních okolnostech“.