
Tento vlak, který byl schopen na potenciálního nepřítele udeřit třemi mezikontinentálními balistickými raketami, „obdařil" šéfy západních zpravodajských služeb neúnavnou bolestí hlavy. Vzhledem k obrovské délce železnic v Sovětském svazu a počtu projíždějících vlaků odhalení odpalovacího zařízení zamaskovaného jako obyčejný vagón bylo nereálné.
Souprava s překvapením
BŽRK je strategický raketový komplex umístěný na vlakové soupravě — svou formou je zcela podobný obyčejnému nákladnímu vlaku. Ve vagónech jsou umístěny mezikontinentální balistické rakety, velitelská stanoviště, technologické a technické systémy, komunikační systémy a místa pro vojenský personál — raketové důstojníky. V případě hrozby jaderné války BŽRK vyjede na hlídkovou trasu, kde splyne s dalšími vlakovými soupravami. Pokud „ze shora" přijde rozkaz o bojovém užití, vlak se zastaví a začne se připravovat k útoku. Střešní dveře tří vagonů se rozevřou a mechanismy uschované uvnitř konstrukce vztyčí odpalovací rampy do vertikální polohy. Ještě několik minut — a směrem k agresorovi minometným startem vyletí tři rakety, jež dohromady nesou 30 samostatně naváděných hlavic s jadernou náloží o síle 550 kilotun.
Letové zkoušky raket komplexu probíhaly v letech 1985-1987 na kosmodromu Pleseck. V rámci zkušebního provozu raketové vlaky překonaly přes 400 tisíc kilometrů ve všech klimatických pásmech země — od tundry až po poušť. Během celé doby své existence komplex zůstal pro západní rozvědky zahalen tajemstvím. S maskováním BŽRK si dali záležet. Jediné, co mohlo usnadnit odhalení, byly tři lokomotivy, které tahaly celý komplex. Oficiálně byl Moloděc zařazen do služby v roce 1989.
S postupem času se ale prokázalo, že byť balistické střely umístěné na pozemním vozidle není jednoduché vysledovat, je to ale pořád snazší než v případě železničního komplexu, který se může snadno „ztratit v davu". Proto v roce 2012 byly v Moskevském institutu tepelné techniky zahájeny práce na novém vlaku strategického určení.
Zaručená odveta
V otevřených zdrojích informace o perspektivním BŽRK není snadné dohledat. Ví se ale, že jedna vlaková souprava bude mít tentokrát až šest mezikontinentálních balistických střel — pravděpodobně se bude jednat o třístupňové rakety RS-24 Jars poháněné tuhým palivem, které rovněž vytváří Moskevský institut tepelné techniky. Jedna taková raketa je schopna dopravit tři až šest bojových hlavic s náloží o síle 300 tisíc kilotun každá na vzdálenost 12 tisíc kilometrů.
V listopadu 2016 na kosmodromu Pleseck došlo k úspěšnému testu rakety, která byla modifikovaná pro BŽRK. Rovněž se ví, že jeden Barguzin bude odpovídat raketovému pluku.
„V době, kdy Spojené státy rozmísťují nové vysoce přesné zbraně, a to i na území Ameriky, BŽRK bude naším trumfem," řekl agentuře RIA Novosti šéfredaktor časopisu Nacionaľnaja oborona Igor Korotčenko, „tyto komplexy vytvářejí faktor nejistoty. BŽRK spolu s mobilními balistickými střelami umístěnými na pozemních vozidlech je odpovědí na americkou koncepci okamžitého globálního úderu nejadernými zbraněmi, především raketami s plochou dráhou letu."
Dokonce i v případě, kdy hromadný raketový úder zničí ruskou triádu, potenciální nepřítel nedokáže připravit ruské strategické jaderné síly o možnost odvetného úderu. Mnoho kilometrů ruských železnic prochází skalními tunely, jež lze využít jako úkryt pro BŽRK. Proto není žádná záruka, že až utichnou výbuchy, nezůstane jeden jediný přízračný vlak, který by odněkud z Uralských hor nevypálil na agresora celý svůj jaderný arzenál.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce