
„Výjimečný stav (v Německu) máme již velmi dlouho, nejpozději od finanční krize, od té doby centrální banka provádí politiku, která není krytá. Tu odmávnuli, není to ale žádná normální politika — neomezení tištění peněz. Od krize eura se tato politika ještě zesílila, od té doby jsme také zneplatnili různé mechanismy, od migrační krize se opět zesílila. V principu máme již deset let permanentní výjimečný stav," řekl.
Moderátorka jeho vyjádření kontrovala tím, že de jure se Německo v žádném výjimečném stavu nenachází.
Autor knihy Der Crash kommt (2006) následně prohlásil, že rozsah postupu států pro řešení vzniklé krize, ho překvapil. Rozsah opatření učiněných k tomu, aby systém zůstal při životě, byl do vypuknutí krize, podle jeho slov, nepředstavitelný.
„To, co jsem nepředpokládal, je to, s jak masivními politickými represivními opatřeními státy budou vstupovat do krize, aby tento systém udrželi dále na životě. (…) Sílu těchto řídících opatření, tu jsem také podcenil," řekl v odpovědi na otázku o situaci ve světě po začátku finanční krize 2008.
Moderátorka připomněla, že Otte dříve současné Německo popsal jako NDR 2.0 ve věci masivního zasahování do hospodářství a nakupování cenných papírů států ze strany ECB.
„Ano, máme svým způsobem minimálně velmi silné státní intervence, jež přímo zasahují hospodářství. Zdali se jedná o plánované hospodářství — nemáme pro hospodářství generální plán jako za socialismu, ale máme Potěmkinovy vesnice, fasády, které se budují, falešný lesk. Máme ale i sektory, ve kterých se skutečně hodně děje, jako například v IT. Ale již dva roky říkám, pro to, co nyní máme, to můžeme označovat jako NDR 2.0," odpověděl profesor na otázku moderátorky, zdali se již jedná o plánované hospodářství.